1.11 Parlament (neděle 23. února 2020)

Nedělní plán se nese v podobném duchu jako ten sobotní. Dopoledne své tělo opět nastartovávám v gymu, cvičení už je více dynamické. Poté taktéž jako předchozí den vyhledávám obživu. Vydávám se do obchodního centra a na parkovišti procházím mezi stánky s jídlem, mezi kterými jsem až do teď procházel se sklopenou hlavou. Není to takové to pouťové trvanlivé jídlo převážené z místa na místo, které se před vydáním kydne do fritovacího oleje. Nazval bych to spíš street food. Ve výloze s pokrmy jsou čerstvé směsi různých druhů masa v načervenalém sosu.

Dle vzhledu jídla si vybírám svého favorita, dostávám k němu porci hranolek a konzumuji na přilehlé terase. Jsem spatřen mými přáteli Turky, kteří směřují za nákupy, a vyptávají se, co obědvám. Říkám jim, že je to výborné, že vepřové. Moc chutí jsem jim nepřivodil. Já už měl ale naspěch, tak jsme dlouho neklábosili. Chvátám totiž do centra, kde máme sraz na prohlídku 2. největší budovy na světě (po sídlu Ministerstva obrany USA v Pentagonu) – Paláce Parlamentu. Na tuto památku se opravdu těším, protože je to stavba nevídaných rozměrů vzdáleně připomínající svou fasádou zámek Hluboká.

Budova Parlamentu v noci

Zahraniční studenti už opět obléhají výstup z metra ve chvályhodném počtu. Po zavelení k odchodu procházíme pěkným parkem, kde stávala čtvrť města, která byla díky stavbě Parlamentu srovnána se zemí. Tak nekompromisní byl diktátor Ceaușescu, který se o stavbu monumentu po všech směrech zasadil. K odůvodnění demolice čtvrti mu pomohlo zemětřesení, které narušilo statiku domů.

Přicházíme zadním vchodem do vestibulu Parlamentu, odkud jsou zahajované komentované prohlídky. Proces ověření totožností a zaplacení prohlídky před vchodem do hlavní části budovy trvá věky. Všichni jsme odevzdali své ID doklady i studentské průkazy ke kontrole a až po více než hodině se nás konečně ujímá průvodce. Další zdržení je na bezpečnostní kontrole podobné té letištní a nyní už nic nebrání v cestě do interiéru budovy.

Velkolepě pojaté schodiště

V Parlamentu se nachází velké auly, konferenční místnosti a sály. Tyto místnosti spojují široké chodby s červenými koberci. Stropům vládnou křišťálové lustry vážící několik tun. Všude je vidět propracovanost zdobení prostorů dotažené k dokonalosti. To bývá u památek běžné, ale obyčejně si řeknu, že to přeci stavěli ve středověku, kdy finance ani lidské zdroje nebyly problém a přesto, že nechápu, jak dané dílo vytvořili, odůvodňuji si to motivací víry k Bohu a naprosto jiné chápání světa a pojetí času. Ale v tomto případě je to jiné. Tento ohromný objekt se začal stavět až v roce 1984 a důslednost je obdivuhodná.

Konferenční sál s křišťálovým lustrem

Nicolae Ceaușescu byl prezident Rumunska mezi roky 1967 a 1989. I přes zadlužení země se rozhodl vybudovat předimenzované zázemí pro komunistické instituce. Omezování svobody lidu vyvrcholilo roku 1989 revolucí, jejímž vyústěním bylo zastřelení tohoto mocného panovníka. Přemýšlím o tom, jak diktátorovo bytí zhodnotit. Na jednu stranu dělal pro vládu mnoho, dokázal říct Sovětům ne! (nesouhlasil s okupací Československa), během pár let vystavěl velkolepou budovu, bez které by dnes člověk ani nenalezl centrum Bukurešti na mapě, na druhou stranu závažně omezoval život lidí, a to se mu stalo osudné. Průvodce záhy dodává poznámku, o které jsem hloubal, že pro Rumunsko skutečně udělal věci chvályhodné i zlé.

Standardní vzhled spojovacích chodeb v budově

Na závěr prohlídky jsme se dozvěděli, že jsme viděli pouze 5% místností z celé budovy, kde dnes sídlí rumunský parlament. 84 metrů vysoký objekt je z velké části nevyužitý a lidem nepřístupný. Po prohlídce mě kontaktuje rumunská členka erasmáckého klubu, která se mi chtěla pochlubit, že umí slovensky. Mluví skutečně pěkně, dokonce zvládáme vést i smysluplný několika minutový rozhovor. Já ve své mateřštině, ona ve slovenštině. Prý se chtěla naučit cizí jazyk, který není mainstreamový jako ruština nebo němčina, a setrvala více než rok v Bratislavě. Bylo to příjemné setkání.

Jeden z rozsáhlých vestibulů paláce

Opouštím vestibul, ještě mě napadá možnost obejít si Parlament kolem dokola, ale společně se zdí obhánějící budovu je areál opravdu rozsáhlý, proto se po opsání teprve jedné čtvrtiny obvodu areálu idey vzdávám. Vedle Parlamentu a v rámci jeho areálu se staví katedrála, která po úplném dokončení bude ještě o třetinu vyšší než sousední administrativní budova. Ačkoliv se zdá, že jde o velký projekt, nikde jsem o nové katedrále nic nezaslechl.

Katedrála bude nejvyšším pravoslavným chrámem na světě

Večer navštěvuji obchodní centrum, kupuji další vybavení na kolej a poté se se spolubydlícím vrháme na generální úklid pokoje. Z podlahy by se dalo jíst, já se najím u stolu a jdu ležet. Dobrou.

…

Teda ne úplně. V noci mě chytají střevní potíže, buď to pochází z jídla (tedy z toho dobrého vepřového, co jsem měl k obědu), nebo z kohoutkové vody, kterou jsem pořád pokoušel. Snažím se nedostat do úzkých a řešit vše včas, živočišné uhlí nechávám pracovat přes noc. Ještě mě čeká několik odběhnutí, ráno pro jistotu kupuji barel vody a nastoluji drobnou dietu. Problém brzy zažehnán.

Položit kabel, to je oč tu běží - zadrátování se nevyhnulo ani Parlamentu