Rumunsko na vlastní kůži

Tento příspěvek slouží jako fotogalerie s pořízenými snímky, které se do zveřejněných článků nevešly. Jsou to obrázky charakterizující Rumunsko a lákající k návštěvě této země. K nalezení jsou zde fotky z Temešváru, Bukurešti, přírody, hor i letové hladiny. Fotogalerie Kostel v Temešváru Most v Temešváru Temešvárská náplavka Sloup elektrického vedení v Temešváru Nafrněná Rumunsko-maďarská kuchyně Koncertní síň Výzdoba koncertního sálu Palác v Bukurešti Mohutná budova v rozkladu Výhled na město z budovy rektorátu Řeka Dâmbovița Zámek Peleș v Sinaiy Zámek Peleș Malba na zdi zámku Hlídač Pohled na pohoří Karpaty Letecké radionavigační zařízení na vrcholku skiareálu Nejvyšší katedrála pravoslavné církve Plac před Parlamentem Ceaușescův palác Parlament z čelního pohledu Jeden z mnoha sálů

Pondělí Začíná se spekulovat o přerušení výuky. Atmosféra v Rumunsku je do současné doby klidná. Kvůli koronaviru nosí už několik dní pár lidí roušky a metro je cítit chirurgickým sálem. Soupravy jsou pravděpodobně dezinfikovány, nenačuchly-li opatrnými cestujícími. Odpoledne na univerzitní půdě padá rozhodnutí, že se škola zavírat nebude, jelikož na Politehnice nemáme nákazu. Za to jsem rád, na nejbližší období máme naplánováno dost zajímavých návštěv simulátorů, kam se obyčejný smrtelník nedostane. Půjdeme si vyzkoušet práci řídícího leteckého provozu do napodobeniny řídícího střediska a projdeme si letecké simulátory a laboratoře v institutu, s kterým máme spolupracovat na projektu. Cílená reklama už je i v metru, aniž bych odklikl tlačítko Povolit cookies Na šířící se infekci mě především děsí jedna věc – už nejsme schopni určit závažnost a rozsah vzniklé situace na základě cizích informací. Přicházejí protichůdné zprávy. Řekněme, že dříve obdrželi adresáti poplašnou

Sobota Náhle se mi uvolnila celá sobota a já měl před sebou těžké dilema ve výběru náhradního plánu. Nejrozumnější by bylo tento den proodpočívat, protože jsem měl během všedních dnů celkem záběr a necítím se úplně fit. Ale to nejde, nemohu promrhat volný den k cestování ležením v posteli, posléze bych litoval. Nabízí se velké město na pobřeží Černého moře Constanța se spolubydlícím, zámek Peleș v Sinaiy s přáteli nebo lyžování v Karpatech ve středisku Poiana Brașov. Do přímořské Constanțy se hodlám podívat v datu blížícímu se létu s případnou koupačkou, Peleș jsem obdivoval už minulý víkend a na lyže jsem dostal doporučení od studenta z Belgie, který areál navštívil dříve než já. Bylo mi jasné, že lyžovačku v těchto teplotách nemá cenu oddalovat. A udělal jsem dobře – vlak do Constanțy byl prý úplně vyprodaný, takže spolubydlící se na nádraží otočil zpět k domovu (nejsou-li k dispozici volné místenky, cestující není připuštěn do vlaku), a zámek Peleș vypadá dle fotografií poř

Pondělí Nový týden začínám vynecháním nudné přednášky. Místo ní jdeme se spolubydlícím nakupovat tentokrát do oblíbeného řetězce Lidlu. Lidl je paradoxně hned za budovou, ve které probíhá má lekce ekologie. Posléze dostávám zprávu od přátel, že na docházku napsali mé jméno. Já odvětím, že tam chodím dobrovolně a potvrzenou účast mít nepotřebuji. Nicméně byl jsem jen o pět pater níže před budovou, takže jsem si teoreticky čárku zasloužil. Po setmění mířím opět na pravidelný volejbal. Dávám hře šanci v naději v lepší výkony než předchozí týden. Zázrak se nekonal, naopak přišli ještě slabomyslnější lidé, kteří se rozhodli hrát rovnou v jeanech. Tudy cesta ke sportu nepovede. Ptal jsem se rumunského spolužáka, jak je to na rumunské univerzitě se sportovním vyžitím, jelikož jsem si na webových stránkách povšiml existence tělovýchovné jednoty. Ta bohužel zaštiťuje pouze reprezentační úroveň a o volnočasové pohybové aktivity se nestará. Měli bychom být vděční, že drtivá většina v

Sobota Na sobotní odpoledne máme naplánované sportovní vyžití pořádané mezinárodním klubem. Sraz je na autobusové zastávce ve městě, kam se dostávám s dostatečným časovým předstihem, a tak se ještě poprocházím po okolí. Podařilo se mi zde dohledat knihkupectví s anglicky psanými knihami a záměrně hledám literární dílo Drákula od Ira Brama Stokera. I přes složitý text si knihu kupuji a budu si ji postupně pročítat. Zatím jsem se prolouskal jen prvními stránkami a strašně mě to baví číst, obzvlášť, když jsem právě v tom tajemném Rumunsku. Vidím se trochu v postavě vypravěče, kterým je cizinec jedoucí vlakem z Mnichova do jemu neznámé země. Putuje po Transylvánii (oblast uprostřed Rumunska vymezená pohořím Karpaty) a se strachem z vyjících psů směřuje na hrad za hrabětem Drákulou, který si ho do svého sídla přizval na návštěvu. A dál jsem se nedočetl. Já sice na zamýšlený hrad ještě nedorazil, ale také postupně objevuji novou zemi. S Drákulou na zádech se vracím na místo sraz