Rumunsko na vlastní kůži

Ne vždy je nutné někam cestovat s přespáním. Vzdálenosti jsou zde sice v porovnání s Českem velice dlouhé, ale když si člověk přivstane, stihne navštívit města či jiné památky v okolí za jeden den. Nebyly to až tak zajímavé výlety, aby si vysloužily samostatný článek, ale každé nově navštívené místo mělo své kouzlo. Byla místa, kam jsem zavítal i dvakrát. Je-li chuť, čas strávený ve vlaku se dá přečkat i aktivně, například vypořádáním se s online výukou, proto se dají smáznout dvě mouchy jednou ranou. Cestovat se tak dá vlastně kdykoliv, kdy je tomu člověk alespoň trochu nakloněn. A to ne vždy do nejlákavějších lokalit, ale i do „rumunských děr“, kde místní na četnou skupinku erasmáků koukají jak na blázny. Constan ța Zprvu jsem si sám zopakoval výlet do přímořské Constan țy , dokud říjnové teplo ještě slibovalo počasí na koupání. Při předešlé návštěvě o pár týdnů dříve jsme si prošli centrum a hlavní marinu podél pláže. Tentokrát, neobtěžkán dalšími spolucestujícími, které bych mohl s

Je celkem jedno, kde na světě se člověk nachází. Protože tu pravou atmosféru „přechodného bydliště“ tvoří právě lidé, kteří vás obklopují. Proto můžeme na Zemi vidět radující se děti ve slumech i zamračené puberťáky žijící ve vilách. Bukurešť je životní úrovní někde mezi slumem a vilou, ale sešla se tu skvělá parta mladých lidí, kteří to tu povyšují na ráj. Nevěřil jsem, že by se tu mohli shromáždit lepší studenti než můj předchozí jednoměsíční pobyt v Rumunsku, ale mýlil jsem se. Zpětně mi připadá, že loni nikdo neměl chuť cestovat ani objevovat. Letos tu žijí erasmáci víc naplno a snaží se využít každé volné chvilky k zábavě. Myslím si, že je to efekt COVIDu. Dost lidí pochopilo, že není na co čekat, protože zítra už to nemusí být možné. V tom vidím velký pozitivní přínos toho zmatku obklopujícího nás. Navíc kdo se dobrovolně vydá na necelý půl rok do Rumunska během řádící pandemie? To musí být jedině výjimečné osobnosti. Mapa Evropy udávající zastoupení a četnost národností, s který

Než jsem se vydal do Bukurešti, snažil jsem se o hlavním městě Rumunska dozvědět více v knižních průvodcích. Tak trochu jsem očekával konejšivá slova o téměř dvou milionové metropoli, která podpoří mé rozhodnutí žít tam necelý půlrok. Ale marně. Každý průvodce prolistovaný v knihkupectví hovořil o Bukurešti negativně. Ačkoliv je běžné v cestovatelském průvodci namazat potenciálnímu kupujícímu „med kolem pusy“ a líčit destinaci co nejkladněji, Bukurešť je výjimkou. Podporu jsem v průvodci nenašel, ale mou motivaci poznat cizí velkoměsto to paradoxně posílilo. Bukurešť se nachází na jihovýchodě Rumunska a leží v naprosté nížině. Je pátým největším městem Evropské Unie. I přes velký počet obyvatel má hlavní město malou rozlohu, protože většina obyvatel bydlí v panelových domech. Z toho plyne nedostatek zeleně, i když se tu nachází pár rozsáhlých parků. Vysoká hustota zalidnění se též podepsala na zhuštěné dopravě na celém území Bukurešti. Auta jsou všude, čtyřproudové jednosměrky míří do