1.4 Toulky po bleším trhu a chvilka ekologie (neděle 16. února 2020)

Následuje neděle, poslední den volna před zahájením školy a poznáváním nových lidí. Vydávám se metrem na okraj Bukurešti. Zde by se měl nacházet velký bleší trh. Skutečně se zde odehrává. Prodávají se tu ty největší nesmysli, které člověk kdy viděl a vlastně i věci, které spatřil jen málokdo. Atmosféru dotváří hrající hudba ze všech stran a mnoho prodávajících z řad cikánského etnika.

Harampádí je na trhu k dispozici každý týden od čtvrtka do neděle

Po chvíli jsem si začal psát seznam nejdivnějšího sortimentu na prodej – v žebříčku zvítězily následující produkty: hotelová mýdla, 1 eurocent, rozbité světlo z automobilu, plynová maska, dětské plenky Huggies, kysané zelí, odznaky SS a placky s hákovým křížem.

Jestli se někde nachází mé ztracené mobily, jsou určitě tady

Po opuštění trhu si jdu vyzvednout starou španělskou kytaru, kterou jsem si vyhlédl na internetovém bazaru. Prodávající pán s potěšením vzpomíná na dávnou návštěvu Prahy a já si přebírám krásnou kytaru, u které je potřeba k její dokonalosti vyměnit alespoň jednu strunu. Nastanou-li dlouhé nezáživné večery, budu mít alespoň příležitost se něco naučit.

Nádherná španělka

Nedá mi to a musím stále přemýšlet nad místní ekologií. Poblíž kolejního kampusu potkávám spoustu najíždějících studentů, jak nesou vodu (bez chuti a zápachu) v plastovém barelu. Říkám si, že to je jen ten nejmenší problém této země. Že pokud to skončí na skládce, nebo v lepším případě je materiál zrecyklován, zelená barva planety je pořád udržitelná. Ale v Bukurešti se mi zdá, že ten odpad skončí všude jinde než v koši. Později slýchám domněnku, že voda z kohoutku, kterou už několik dní piji, není pitná, a tak studentům nešetřícím využívání plastů rychle odpouštím.

Skutečně se všude po zemi povalují plasty a ostatní těžko rozložitelný odpad. Tento odpad už jen čeká na silnější poryv větru nebo příval vody a vše je nenávratně odneseno do řeky, moře, oceánu. A to je Rumunsko poměrně blízko od nejvyspělejších zemí světa. Člověk se jen s obavami domnívá, jak to probíhá ve zbytku světa. Hrozné je to uvědomění, že ve střední a západní Evropě záměrně snižujeme efektivitu a ekonomickou výhodnost běžných činností, abychom přispěli k snížení produkce plastů. Naprosto absurdní je pak pití nápoje hnusným papírovým brčkem, které se vám při prvním kontaktu s ústy začíná rozpouštět na rtech, zatímco ostatní země téměř nepotřebují popelářská vozidla na sběr odpadu.

Tenhle pokus o vytřídění byl dost zbytečný, na kolejích pro 15 tisíc studentů neexistují kontejnery na tříděný odpad

I já byl v Německu probodnut pohledem za použití zbytečného mikrotenového sáčku a ještě před pár lety jsem nechápal důvod zpoplatnění igelitových tašek. Doufejme, že i v Rumunsku a podobných zemích začne být základní péče o životní prostředí brzy samozřejmostí. Stačí jen vhodit odpad do kontejneru, v lepším případě do kontejneru s příslušnou barvou pro třídění materiálu, v nejlepším případě se zcela vyhnout použití plastu a na Zemi bude hned o něco lépe.