2.6 Objevování Transylvánie 2 (středa 14. října 2020)

Naplánovali jsme si skvělý výlet do srdce Transylvánie. V počtu čtyř účastníků vyjíždíme v šest ráno vlakem do Brașova, kde budeme přestupovat na osobák. Necháváme se odvést do nedaleké vesnice a odtud jdeme do největšího medvědího výběhu na světě. Ten se nachází na kopci a jedinou přístupovou trasou je čtyř kilometrová prašná silnice.

Už z vlaku jsem poznal, že jedeme do pasteveckého regionu. První stádo ovcí s pastevcem a poslušným ohařem jsme bezproblémově míjeli na začátku výšlapu. Z prašné cesty je krásný výhled na zamlžené Karpaty. Některé vrcholky poznávám, například kopec s vyhlídkou nad Brașovem nebo lyžařské středisko, kde jsem tehdá sjezdoval.

Nedotčená příroda Transylvánie

V polovině naší cesty vzhůru detekujeme obávané nepřátele – pastevecké psy. Ovce nikde, bača nikde, dlouhá dřevěná hůl nikde. Hlídači stáda jsou přerostlí hafani střežící chovanou zvěřinu před predátory, jako jsou vlci a medvědi. A člověk-turista. Psi, které máme nadohled, sice nic nehlídají, ale kříží nám cestu. A my jim.

Je jich kolem osmi, a tak se okupovanou silnici snažíme obejít přes louku. Držíme se pohromadě a s kamenem v ruce se nenecháváme vystrašit štěkajícími jedinci. Pár z nich nám dýchá na paty, snaží se nás vytlačit z jejich teritoria. To se jim podařilo, nám se taktéž podařilo proplout možným konfliktem bez ataku a nyní už bezpečně pokračujeme po cestě k medvědům.

Na této cestě došlo ke střetu mezi divočinou a civilizací

Hned u vstupu jsme obeznámeni, že se nejedná o medvědí safari nebo zoo, nýbrž o takzvané sanktuárium, tedy azylové útočiště pro medvědy držené v zajetí. Aktuálně zde žije 101 medvědů vysvobozených z cirkusů, klecí a podobných drsných životních podmínek. Průvodkyně si obdivuhodně pamatuje jméno a příběh každého chlupáče, při vzpomínce na nedávné úmrtí jednoho ze zachraňovaných dokonce uroní slzu.

Medvědi dostávají v rozsáhlé rezervaci šanci zahájit normální život, ačkoliv se na nich černá minulost jednoznačně podepsala. Někteří medvědi chodí pouze dopředu a vzad následkem pobytu v úzké kleci, jiní chodí neustále dokola. Péče místních chovatelů je obdivuhodná, projekt financuje čistě výdělek od návštěvníků rezervace. Na závěr jsme informováni o jediném způsobu záchrany medvědů, a tím je ponechání jim jejich svobody v divočině. Rozhodně je lidé nemají krmit.

Medvěd hnědý je největší evropská šelma

Po medvědí exkurzi se potřebujeme dostat z kopce do vesnice na vlak a absolvovat stejnou pouť kolem pasteveckých psů nechceme. Domlouváme se se zahraničními návštěvníky rezervace na svozu dolů autem, dva sedáme k Němcům, další dva k Polákům. Vidět psy z bezpečí vozidla je příjemnější. Naše „taxi vozy“ nás vyhazují u železniční zastávky.

Míříme do města Râșnov, nad nímž se tyčí středověká pevnost. I na tomto kopci lze vidět velké bílé cedule nesoucí název města jako v nedalekém Brașově či dalekém Hollywoodu. K dosažení pevnosti je možné použít výtah jedoucí šikmo strmě nahoru. My raději šplháme lesíkem po schodech. Procházíme se kolem hradeb a rozhlížíme se po okolní krajině ze strážní věže. Přímo na nádvoří vstoupit nesmíme z důvodu rekonstrukce, ale toto středověké opevnění je dostatečně pěkné vidět ze zevnějšku. Turisté ani místní návštěvníci tu téměř nejsou.

Pevnost Râșnov chránila přilehlé vesnice před nájezdníky

Slézáme do Râșnova, poobědváme a jdeme se postavit na zastávku, abychom stihli ještě poslední položku na seznamu. Čekáme snad na správné zastávce, zatím tu přizastavily dva autobusy s jinou konečnou, než vyžadujeme. Také nám odvoz nabízí důchodcovský pár, ale čtyři lidi navíc jejich auto rozhodně neodveze. Děda za volantem tedy odjíždí s prázdnou a při výjezdu ze zastávkového zálivu ho ani nenapadne dát přednost, takže ho rozjetý kamion zezadu málem smetl.

Věž v Râșnově

Náš zpožděný autobus přijíždí a my jedeme do města Bran. Město je známé svým tajemným hradem. Založilo si živnost na historické postavě knížete Drákuly, který však podle zákulisních informací na hradě Bran nepobýval. Drákula žil v podhůří Karpat ve hradě na jiném místě Transylvánie, který bychom rádi navštívili. Dnes je z něj již zřícenina, a proto je turismus uměle přesunut do města Bran. S tímto pocitem pro mě ztrácí hrad Bran své kouzlo a bohužel na místě zjišťujeme, že je hrad dnes již zavřený.

S Andreasem jdeme kouknout na památku alespoň z protějšího kopce, naše spolucestující z Polska a Portugalec vydýchávají včerejší kalbu bez spánku na zastávce. Hrad si prohlížíme zvenčí a plánujeme se sem podívat ještě jednou, ideálně až bude otevřeno a napadne sníh.

Pohled na Bran z protilehlého kopce

Už nemáme nic v plánu, takže se vracíme autobusem do Brașova, popocházíme na nádraží a za tmy se vracíme do Bukurešti. Ve vlaku jsme pobaveni pánem s papoušky, který je, ještě před vyžebráním peněz, na vás hodí. Náramně jsem si výlet užil a krásně tak strávil svůj narozeninový den. Všechno nejlepší, Martine.