2.5 Objevování Transylvánie 1 (sobota 10. října 2020)

Transylvánie je historicky i přírodně bohatá oblast uprostřed Rumunska. Česky se nazývá Sedmihradsko. Stavebním kamenem Transylvánie je třetihorní pohoří Karpaty. Karpaty prochází zemí ze severu (kde jsou za Ukrajinou napojeny na Tatry) přes střed Rumunska na západ (do Srbska). Tvoří jakousi podkovu a uprostřed té podkovy se nachází právě tajemná Transylvánie, které vládne město Brașov. Čtvrtmilionový Brașov je z jihu obléhaný zalesněnými horami, v kterých je zaznamenán enormní výskyt volně žijících medvědů.

Satelitní mapa Rumunska - Karpaty jsou zvýrazněny hnědou barvou, Transylvánie se rozprostírá v "podkově" pohoří

Rumunsko zatím není příliš profláklou turistickou lokalitou, můžeme si tedy projít transylvánskou metropoli a blízké okolí bez davů zvídavých cizinců. Ranní vlak nás dostává na brașovské nádraží. Jsme tři, mě s Andreasem doplnil francouzský kolega. Centrum města je schované v zákoutí vysokého kopce, jemuž dominuje nápis BRAȘOV ve stylu hollywoodských pahorků. Během dlouhé hodinové procházky z nádraží do historického centra nás město ujišťuje, že je dostatečně civilizované a že není tak rozpadlé a zadrátované jako Bukurešť.

Černý kostel je středem historického centra

Z gotické památky Černého kostela dýchá minulost. Jméno dostal (podobně jako budějovická Černá věž) díky tmavému vzhledu kamenné fasády, ke kterému významně přispěl požár. Kostel je dle přítomných cizojazyčných nápisů zásadně ovlivněn Němci a Maďary. Kus za náměstím s kostelem narážíme na zvláštní architekturu symbolizující rumunskou tvorbu a smysl pro detail. Objevujeme atletický ovál splácaný architekturou z rozdílných staletí. Z jedné strany je sportovní areál kryt středověkými městskými hradbami, protější stranu vyplňuje komunistická tribuna, čelu areálu vládne budova střední školy a samotný povrch sportovní plochy připomíná antická sportoviště, kde se odehrávaly olympijské hry. Vedle atletického areálu jsou tenisové kurty. Antuková hřiště jsou ohraničena pěkným průčelím sportovního muzea a středověkou pevností. Nedivil bych se, kdyby se historické památky „v outu“ používaly jako šatny.

Olympijský stadion bez olympijských parametrů

V rámci čekání, než se rozfouká oblačnost na kopci s výhledy, jsme si dali hovězí burger nesoucí název mého příjmení. Po obědě jsme se vydali na strmý kopec čnící nad město. Klikatá turistická trasa potřebovala nastoupat bezmála 400 výškových metrů, tudíž se šlo částečně i po náročných kamenných schodech vzhůru. Nemohl jsem přestat myslet na možnou přítomnost medvěda v hustém listnatém lese, kterým jsme špacírovali. Byla to má první túra v rumunské přírodě vzdálenější od ruchu města. Moc lidí jsme cestou nepotkali, většinou to byli běžci. Šli-li/běželi-li proti nám, první myšlenka byla, že utíkají před predátorem. Ihned to naštěstí přebylo vysvětlení, že zde žádná nebezpečná zvěř není a pokud byla, vyplašili ji. V jednu chvíli nás však zamrazilo všechny. Slyšeli jsme, jako by medvěd pár desítek metrů před námi porazil strom. A tak nezbývalo nic jiného, než doufat, že se strom porazil sám.

Jediný medvěd, kterého jsme v lese potkali, byl plastový

Medvěda jsme naštěstí nepotkali, a tak jsme mohli pokračovat v cestě na vršek. Francouz táhl celou dobu na zádech dron, takže se ho rozhodl vyzkoušet na travnatém palouku s pěkným výhledem. Má kvadrokoptéru bez stabilizace, tudíž tento sportovní dron létá zběsile jako moucha po nárazu do skla. Výsledkem bylo pěkné video z kamery připevněné na manévrujícím dronu.

Na nejvyšším bodě kopce jsme stanuli u hollywoodského nápisu, užili si výhled a dolů to vzali lanovkou. Před odjezdem z Brașova nás nadchlo rallye pořádané v kopcovitých ulicích města. K vidění byli sportovní sedany, závodní Ferrari, elektromobily i silniční formule. Hvízdání pneumatik a řev motorů nás zabavil až do večerního odjezdu vlaku z Brașova domů.

Panoramatický pohled na perlu Transylvánie