2.3 Zpátky do školy (pondělí 5. října 2020)

Čeká mě první školní den. Na Politehnice budu studovat druhý ročník magisterského studia se stejnou studijní skupinou jako uplynulý semestr. Dnes je pro mě klíčové zajistit si potřebné doklady na fakultě, které se budou během semestru hodit. Tím méně užitečným dokladem je studentský index, ke kterému již existuje duplikát v elektronické podobě a je tedy spíše nutnou nadbytečností. Druhý doklad je kartička opravňující studenta k cestování vlaky po celé zemi zadarmo.

Dopoledne přicházím na místo srazu s fakultní koordinátorkou, která mi pomůže tyto oficiality zařídit. Je mi divné, že mě žene do kanceláře několik kilometrů vzdálené od samotné fakulty. Potkávám se s ní a ona mi přiděluje průvodce. Je to mladý doktorand, který mě nečekaně vede na parkoviště. Tak přeci jen pojedeme na fakultu, jen jsem nečekal, že soukromým autem. Při pohledu na vozidlo jsem byl na vážkách, zda je potřeba k vozidlu nejprve přivolat odtahovku, či je v pojízdném stavu. Z palubní desky čouhají všelijaké dráty. Dle řidiče je auto v procesu zpravování. Pokouší se vyměnit hučící větrací a topící systém za méně hlučný.

Řidiči nedělalo problém ovládat vzduchovou ventilaci kabiny pomocí kabelů za jízdy

Ani jsem si nevšiml, jestli můj řidič nastartoval auto klíčky nebo za pomocí kabelů visících vedle volantu. Motor byl po celou jízdu túrován, aby díky upadajícím otáčkám cestou nezdechl. Můj průvodce za jízdy několikrát nastavuje intenzitu ventilace vzduchu na vytržených elektrických kabelech a vždy se zeptá, jestli nemrznu. Z rumunského stylu jízdy jsem rozhodně nemrzl a za patnáct minut jsme úspěšně dorazili k budově fakulty.

V kancelářském sekretariátu se zásadně nemluví anglicky, a tak si se mnou hned začne povídat úřednice, kterou si pamatuji již z loňského papírování. Něco mi razantně vyčítá a očekává květnatou rumunskou odpověď. Nevím, co jsem provedl, ale prý se pokoušela o humor.

Své doklady mám zřízené již z minulého semestru, potřebuji pouze podpis a razítko. Podpis zvládají, ale razítko se hledá po celé kanceláři. A samozřejmě není. Vzpomínám si, že to byl vlastně důvod, proč se mi loni podařilo vyzvednout potvrzené kartičky až napotřetí. Takže když bude tentokrát štempl nalezený včas, vyzvednu si doklady již zítra.

Doktorand mě sváží zpět na původní místo srazu a cestou mi vypráví absurdity výstavby infrastruktury v Rumunsku. V koloně způsobené opravami inženýrských sítí pod vozovkou popisuje, jak nejsou stavební práce koordinované. Na pozemní komunikaci se udělá zcela nový povrch po opravě vodovodu, do měsíce se nový potah zcela rozkope kvůli renovaci plynovodu a v dohledné době zajisté přijde na řadu rekonstrukce kanalizace.

Přejíždíme megalomanský most dokončený dva týdny zpět. Pamatuji si, jak jsem tuto stavbu obdivoval před půl rokem a teď je díky aktuálnímu termínu voleb zprovozněn za rekordně rychlý čas. Most končí mimoúrovňovým napojením na další hlavní tah a na pokračování budování magistrály si prý Bukurešťané musí počkat do příštích voleb, respektive období volebních kampaní.

Po zavěšené mostovce jezdí vozidla pouze v jednom směru

Studium na univerzitě bude probíhat v takzvané hybridní formě, tedy částečně bezkontaktně. První měsíc bude zcela distanční, k výuce tedy potřebujeme pouze počítač a připojení k internetu. Letos by se kromě mých patnácti rumunských spolužáků mělo kurzů zúčastnit i pár zahraničních studentů, nebudu protentokrát jedinou anglickou černou ovcí ve stádu studentů preferujících svou rumunskou mateřštinu.

Po měsíci se dle aktuální situace rozhodne o umožnění prezenční výuky nebo o pokračování studia na dálku. Přednášky a cvičení opět probíhají až ve večerních hodinách, pátek bych měl mít zcela volný, což mi umožní podnikat výlety o prodlouženém víkendu.