2.12 Distanční Vánoce (24. prosince - 27. prosince 2020)

Ačkoliv jsem původně s odjezdem domů na vánoční svátky stoprocentně počítal, současná situace proveditelnost návratu den ode dne snižovala. Na začátku prosince mi už bylo jasné, že se do vlasti nepodívám, neboť už ani není letecké spojení a karanténa hrozí jak při vstupu do Česka, tak při návratu zpět do Rumunska.

Na Vánoce tu zůstává více erasmáků. Dohromady jsme s cizinci jako rodina, takže mi distanční Vánoce nevadí. Navíc jsem se v případě návštěvy ČR obával zpohodlnění, zvyku na komfort domoviny a třeba by se mi ani nechtělo zpátky do „bukurešťské divočiny“.

Byl tu nápad poslat dárky poštou. Jenže v předchozím měsíci jsem měl tu čest česko-rumunskou poštu vyzkoušet a nehodlám zkušenost opakovat. Doporučený balíček putoval místo avizovaných dvou dnů tři týdny a cestou byl více než týden nezvěstný. Ani se nedivím – když jsem pracoval na pražském letišti na technickém odbavení letadel, různě po letištní ploše se povalovaly pytle s poštou. Já, řádně nezaškolený pracovník, jsem poštovní pytle zavezl na sklad letištní pošty. Ve večerních a nočních hodinách byl sklad zavřený, takže pošta zůstávala venku před skladem vystavena nepřízni větru, dešti či sněhu. Jestli se tyto cizokrajné pohledy, romantické dopisy, důležitá úřední oznámení nebo balíčky s předměty dostaly k adresátovi, považuji to spíše za zázrak.

Na Vánoce pojedeme na čtyři dny do města Făgăraș. Svátky budou hlavně o jídle, každá národnost přispěje nějakou svojí specialitou. My s předstihem připravujeme bramborový salát ještě v Bukurešti. Obstarání jídla pro jedenáct hladových krků si vyžaduje dlouhý nákup surovin na trhu a den vyhrazený na vaření. Majonézový salát jsme obstojně dochutili a uskladnili v nově koupeném koši.

Předvánoční atmosféra v Bukurešti

Cestu vlakem do Făgărașe se všemi zásobami prodloužila umřelá lokomotiva, kterou se naštěstí podařilo celkem včas vyměnit. Po rychlém odložení zavazadel na naší ubikaci jdeme nakoupit zásoby stravy a nápojů na následující státní svátky. V Kauflandu jsme strávili fůru času a jídlo jsme museli nechat odvést dvěma taxíky. Prožití Štědrého dne jsem si teda představoval trochu jinak, než sedět pět hodin ve vlaku a pobíhat tři hodiny v supermarketu… Už je tma, kromě salátu nemáme nic připraveno a hlad mám takový, že každou chvíli musím zakopnout o zlaté prase.

Pokrmy jsou konečně připraveny k servírování. Štědrovečerní večeře se ujmuly slovanské národy – polévka krvavý boršč, hlavní chod bramborový salát s kuřecím řízkem a rybími prsty a další dobroty jako pirohy nebo salát ze sledě. Jídlo bylo výborné, zdá se, že i ostatní si pochutnali. Dále předvádíme některé z českých tradic, které i my potřebujeme trochu oprášit. Každý fasuje rybí šupinu do peněženky a zažeháváme svíčky ve voskem naplněných skořápkách od ořechu. Plující lodičky v míse se všem moc líbily. Taktéž jsme zazpívali Tichou noc v každém zastoupeném mateřském jazyce. Dohledal jsem a vytiskl text zmíněné koledy v devíti jazycích a poslouchal, jak všichni statečně bojují s cizí diakritikou a výslovností. Začali jsme mezinárodní angličtinou a národní rumunštinou, pokračovali přes němčinu, polštinu, češtinu a slovenštinu k jižanským jazykům (portugalsky a italsky) a zakončili tureckou verzí, jejíž text jsme vlastnoručně poslepovali. Turkyně a Turek nikdy Vánoce nezažili, ale po tomto pobytu je určitě slavit začnou.

Lodičky

Ani obdarování Ježíškem se nám nevyhnulo. Po půlnoci nacházíme pod jedním z dvou vánočních stromků, které dekorují obývací místnosti, bohatou nadílku. Zařídil ji Secret Santa – každý člověk dostal náhodně přidělenou osobu, kterou musí obdarovat, a na oplátku je anonymně obdarován někým jiným. Večerní zábava se vyvedla, já dostal látkovou roušku, mapu Rumunska a zarámovanou společnou fotku. Můj tajný dárek směřoval k Turkyni. Nedávno se zmínila, že by ráda vyzkoušela různé kombinace jídla dohromady (například Nutellu s párkem), tak jsem popustil uzdu kreativitě a vytvořil menu nejrůznějších nechutných kombinací pokrmů nainstalovaných v obalu od pizzy.

Vánočníci

Bydlíme ve velkém útulném domě. Byt je dobře vybavený s funkční kuchyní. Na široké pohovce se každý večer scházíme a u LED televize vydržíme až do pozdních hodin. Obvykle stáváme po poledni a rovnou ochutnáváme výborná jídla jako turecké lečo, italské lasagne nebo portugalské dezerty. Venku je počasí pod psa, takže se nikomu z pohodlí „domova“ nechce.

Pevnost a kostel ve Făgărași

Já se chodím pravidelně každé odpoledne před setměním projít, aby ve mně slehl oběd (spořádaný naráz se snídaní) a pitivo z uplynulé noci. Făgăraș není zrovna nejhezčí město pod sluncem. Sice je pár desítek kilometrů vzdálen od stejnojmenného pohoří s nejvyšší horou Rumunska, nicméně kvůli venkovní slotě jsou stěží zahlédnutelné obrysy hor.

Očekávání vs. realita

Jedna z mých procházek neplánovaně vedla do cikánského ghetta. Odbočil jsem z hlavní silnice ve Făgărași do vedlejší zabordelené ulice a až za zatáčkou mi došlo, kam jsem se dostal. Nezvaní běloši vědí, že na tato místa se nechodí. Mně už ale připadalo divné se mezi místními otočit o 180° a jít zpět. V ruce jsem měl plechovku od piva, tak jsem snad nevzbuzoval příliš pozornosti. Můj krok urychlila petarda, která mi bouchla kousek za zadkem. Bej újmy jsem prošel bojovou linií a pokračoval sám na kopec. Tam jsem to otočil a začal plánovat trasu zpět. Bohužel jediná cesta vedla opět přes toto ghetto. Jenže z nadhledu kopce jsem viděl hemžení cikánů a slyšel hlasitou hudbu a zrychlující se frekvenci dělobuchů. Podruhé se mi tudy nechtělo, proto jsem to střihnul bahnem oklikou kolem plotů a vyhnul se případným nepříjemnostem. Narazil jsem sice na další cikánskou uličku a štěkal po mně hladový pes, ale už jsem hladce proklouzl na hlavní silnici a došel zpět na ubytování.

Vstup na vlastní nebezpečí (PS: doporučuji holínky)

Takto probíhali naše vánoční svátky. Bylo to jiné, ale skvělé. Vánoce s příměsí různých evropských tradic založené na dobrém jídle. Opouštíme dům společně s několika mísami, které nám nepatří, zanecháváme za sebou obtisk rozžhaveného pekáče na parapetu okna a vlakem se stěhujeme zpět do Bukurešti. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, jak mohou být přípravy náročné, a jsme nadšeni, že jsme všichni pochopili, o čem Vánoce jsou. Že jsou o tom společném trávení času. A nevadí, že to bylo shledání pouze s rodinou s pořadovým číslem 2.