2.11 Za vánoční atmosférou do Iașe (5. prosince - 7. prosince 2020)

Na severovýchodě Rumunska se nachází oblast zvaná Moldávie. Moldávie je název pro historické území, které dnes zahrnuje jak nížinatou část Rumunska na východ od Karpat, tak republiku Moldavsko. O samostatném státě Moldavsku se v Evropě moc neví, dokonce ani v Rumunsku se o něm téměř nemluví, přestože je moldavským úředním jazykem rumunština. Prý se zde pěstuje dobré víno. Ale zbytek je jedna velká chudoba s ohromnou korupcí a separatistickými myšlenkami. Bylo by zajímavé se do hlavního města Kišiněv podívat, ale mám za to, že je země zavřená už od první vlny COVIDu. Budeme si tedy muset vystačit s rumunskou částí Moldávie.

Jízda metrem i vlaky začíná být dobrodružstvím. S blížícím se vyvrcholením adventu rapidně stoupá počet žebrajících a kreativita způsobu prosby o peníze nezná mezí. V dopravních prostředcích pravidelně potkáváme zpívající cikáňata s matkou vyčkávající poblíž. Pokud je hlídač nezvládne umlčet včas, zpívající děti projdou celou soupravou. V metru jsem viděl (slyšel) i saxofonistu. Při vstupu do podzemky jsou turnikety, takže si žebrající umělec musí za své vystoupení pokaždé zaplatit. Ve vlaku pravidelně chodí chlápek s legitimací, který zvládne oběhnout všechny ranní vlaky vyjíždějící kolem šesté hodiny z Gara de Nord. Také tu chodí pán, co vám na stolek vyskládá všelijaké zboží s cenovkami. Pokud si z věcí nic nevezmete, za pár minut si to zase sebere a jde pryč. V osobním vlaku jsme potkali otravného dědka s harmonikou, kterému většina cestujících nepřispívá, ale platí za to, aby se vzdálil od jejich ucha dál. Hrál strašně.

Rumunská železniční společnost CFR nám umožňuje cestovat napříč zemí

Jinak jsou vlaky v Rumunsku dobrý dopravní prostředek. Jsou nad očekávání pohodlné, celkem čisté a jezdí na čas. Většina dopravních cest je zdvoukolejená, takže vlaky nejsou zdržovány křižováním se. Interval v jízdním řádě už je horší, většinou jedou jednou za šest hodin, ale dá se dostat do každého většího města. V nabídce jsou vždy noční spoje s lůžky. Nejvíce omezujícím parametrem rumunské železnice je rychlost. I po absolutně rovném a bezproblémovém terénu se vlaky vlečou strašně pomalu. Nicméně jsme rádi, že se dostaneme tam, kam chceme. Dnes jedeme do Iașe, nejzajímavějšího města na severovýchodě Rumunska. Z okna vlaku vidíme po celou cestu hrozný nepořádek kolem kolejí. Střídají se ruiny rozpadlých zemědělských domů se skládkou. Je to dost chudá oblast.

Vystupujeme v Iași. Po opuštění nádražní budovy nás vítá bukurešťská architektura – neudržované paneláky s velice zvláštně tvarovanými betonovými balkóny na sto způsobů. Centrum města nás mile překvapuje, hlavní třída s palácem vypadá krásně. Promenáda s vánočními stánky vede k Paláci kultury. Palác původně sloužil administrativním potřebám, dnes jsou zde čtyři sekce muzea. Palác, jež je highlight celého města, jsme navštívili a prohlédli si muzejní exponáty mapující historii, kulturu a technologický pokrok Moldávie.

Korzo

Po odchodu z paláce zaháníme hlad ve velkém obchodním středisku. Mezitím padla tma a Iași je ještě hezčí než předtím. Osvětlení je v Rumunsku úspěšným trikem, jak zkrášlit budovy a parky. Město je tím hezčí, čím delší dobu v něm strávíte po tmě. Správně nastavená světla uvrhují nedokonalosti budov (jako je desítky let neopravovaná fasáda) do temna a ulice jsou rázem pěknější. Jsou to takové Potěmkinovy vesnice. Rumuni si umí se světelnými efekty pohrát, proto je každé centrum v předvánočním čase nádherné. Konkrétně centrum Iașe toto zahalení do stínů reflektorů nepotřebuje, ale o to vánočnější atmosféra tu panuje.

Palác kultury

Na hlavní ulici vedoucí od osvětleného paláce je mnoho stánků, pije se svařák, zajídá se trdelníkem a fotí se u stromu. Po několikanásobném prokorzování hlavní třídy odjíždíme na ubytování. Budeme bydlet dvě noci v hotelu. Moc z toho radost nemáme, protože naše pokoje jsou chladné, smrdí po cigaretách a v noci si vrátná stěžuje na hluk, i když jsme v hotelu sami. Ale užili jsme si srandu, třeba když Mustafa z Turecka poprvé omylem jedl vepřové, jelikož jsme objednali pouze salámové pizzy.

Vánoční výzdoba

Následující den si půjčujeme auta a plánujeme jet do tři hodiny vzdálených Karpat. S výpůjčkou aut byl problém, rezervace nám byla zrušena den předem, což zaměstnalo naše organizátory na celé odpoledne. Nakonec se nám podařila sehnat jedna dodávka a jeden osobák. Rádi bychom viděli kaňon v horách, ale mlha nám naznačuje, že možná nic neuvidíme. Nevadí, zkusíme to. Zastavujeme se v městě Piatra Neamț, odkud by normálně stálo za to vyvést se lanovkou na okolní kopce. Někde poblíž je louka, na které se před pár dny objevil (a zmizel) medializovaný monolit. Kovový trojboký hranol v Rumunsku tak následoval záhadu z Utahu.

Kaňon

Dále navštěvujeme přehradu postavenou za účelem kumulace vody pro vodní elektrárnu, o pár kilometrů dál projíždíme soutěskami v kaňonu a přijíždíme k horskému jezeru. Jezero je zamrzlé, takže se dá na březích opatrně vstoupit na led. Konečně se i na chvíli protrhává obloha. Je tu krásně, bohužel se začne brzy stmívat, tudíž se nemůžeme dlouho pozdržet. Vracíme se zpět silnicí vytesanou v skalních průtazích. V kaňonu dáváme koulovačku, ale tma nám nemilosrdně naznačuje, že se máme vrátit do Iașe, a tak ji posloucháme.

Červené jezero v horách

Poslední den nemáme vymyšlený žádný speciální program. Já se odpojuji od davu, zbytek ještě vyspává a později se půjdou projít do centra Iașe ještě jednou. Houštím jsem se prodral na kopec s klášterem s drobným výhledem na město a přejel do města Suceava. Suceava je poblíž státních hranic s Ukrajinou a Moldavskem, do větší díry se jen tak nedostanete. Je mi ctí prohlásit Suceavu za zatím nejškaredější obec, kterou jsem v Rumunsku navštívil. Vlak mě vyhodil pět kilometrů za městem, cesta do centra vede celou dobu průmyslovým areálem. Z továren jde kouř přímo na ulici, smrdí to toxicky i přes roušku. V centru žádné centrum není, jediným lákadlem je pevnost. Jdu k ní pár dalších kilometrů, i přes dvě ženy na kase je pevnost zavřená. Nejezdí sem ani autobus, řekl bych, že ani taxíky, tak jdu zpět do „centra”. Parkem mě celou dobu doprovázejí psíci. Úspěšně odjíždím autobusem na nádraží, chytám vlak a jedu pryč. Vlak z Iași s mými přátely i můj vlak ze Suceavy se na půli cesty spojují a večer přijíždíme zpět do Bukurešti.

Pevnost by stála za prohlídku, ale musí stačit ji vidět zvenku