2.18 Vše o Rumunsku (únor 2021)

Rád bych shrnul základní informace o státu Rumunsko. Je to poloprezidentská republika s komunistickou historií (podobně jako Česko), ale daleko hůře se z těchto krušných dob prokousává. Minimální mezinárodní obchod a následná privatizace položila řadu průmyslových oblastí. Dnes táhne Rumunsko vzhůru hlavně členství v Evropské unii, dokonce je z „dvacet sedmičky“ nejrychleji se rozvíjející zemí, nicméně vše je šito horkou jehlou a vysoká korupce přetrvává. Stát není součástí schengenského prostoru, ačkoli o to usiluje, tak si nezapomeňte cestovní pas a vystupte na Terminálu 1.

Dnešní doba nám ukázala, jak je důležité správně rozumět relativním datům, tedy vztahovat čísla k celku, čímž vyjádříme procenta. Proto uvádím údaje o Rumunsku pouze v porovnání s jinými, lépe představitelnými jednotkami. V této jihovýchodní zemi Evropy žije dvojnásobek obyvatel než v ČR a rozlohu má oproti Česku trojnásobnou. Populace Bukurešti je o pár kusů větší než Vídeň nebo Budapešť. Dle ukazatele HDP je rumunská ekonomika 47. největší na světě. Téměř všichni lidé jsou křesťané, většina z nich pravoslavní (ortodoxní). Rumunsko se nachází o jedno časové pásmo východněji oproti středoevropskému času a telefonní předvolba je +40. Většina Rumunů je božích, ale 100 % vás bude mít u zadku, pokud něco potřebujete vyřešit opravdu naléhavě. PS: To byl fór. 

Vlajka

Rumuni milují svou státní vlajku. Modro-žluto-červeno svisle pruhovaný prapor vlaje všude a nechybí v žádné domácnosti. O originalitu národní vlajky se soudí s africkým Chadem, který se liší jen v jiném odstínu modré (Chad je tmavší). Tak snad vedle sebe nebudou závodit na Olympijských hrách. Chytnout by se mimo jiné mohli i s podobným vzorem pražské Sparty. Pokud uvidíte rumunskou vlajku s děravým kruhem uprostřed, je to projev revoluce (vystřižení tehdejšího znaku populárního v éře komunismu).

Vlajky zdobí Rumunsko (nejen když dává hokejový nároďák góly)

Peníze

V Rumunsku se platí v leiích (neboli lvech – jeden leu, dva a více lei). Lei má oficiální měnovou zkratku RON a je docela snadný na přepočet. Když budeme tedy hodně velkoryse zaokrouhlovat, 1 leu je 5 Kč a 1/5 eura. 10 lei je potom 50 Kč a zároveň 2 eura. RON prodělal už poněkolikáté změnu nominální hodnoty, u které se škrtají nuly, takže dříve bylo možné nosit po kapsách deseti tisíce až milion. Papírové peníze jsou plastové. Všechny hodnoty peněz až na haléře (bani) jsou papírové a vyhýbají se dvojce (mají jen 1 a 5 případně 10 a 50 lei). Plastový materiál umožňuje peníze beze škody namočit, jak prokázal můj pokus, takže „praní špinavých peněz“ nabývá v Rumunsku naprosto nový rozměr.

Voděvzdorná „papírová“ bankovka

Zboží a jeho cena

V obchodech se dá koupit více méně vše, co u nás. Samozřejmě nějaký typicky český sortiment jako rohlíky nebo knedlík se tu sehnat nedá, ale jinak jsou regály plné všeho možného, někdy i výrobků s českým popiskem. K dostání je mnoho zavařenin ve sklenicích (například zelená rajčata v nálevu). Uzeniny jsou tu dražší a většinou se kupují vakuované než čerstvé u pultu, kde musíte poprosit obsluhu k nakrájení „štangle“ na plátky. Baťovské ceny zakončené devítkou se samozřejmě nevyhnuly ani Rumunsku. Slevy na výrobky jsou tu minimální, většinou jen symbolických 5 %, aby si cenovka zasloužila výraznější barvu. V supermarketech občas nelogicky vychází zboží menší kvantity levněji než větší balení (při přepočtu na jednotku). Co se nesežene v obchodech, je k nalezení na trzích. Kutilské pomůcky z druhé ruky jsou připravené na bleším trhu a domácí ovoce a zelenina na farmářských marketech za slušnou cenu. Restaurace jsou poměrně drahé a očekává se tučné dýško. V Bukurešti se nedá platit odděleně, takže se vždy musí obětovat jedna osoba, která dlouhý účet „zatáhne“. Lahve od piva nejsou zálohované. Na venkově je vše benevolentnější a služby výrazně levnější. 

Jazyk

Rumunština patří do skupiny románských jazyků. Významně vychází z latiny a může se zdát dost podobná italštině. Nemá vůbec nic společného s maďarštinou a řekl bych, že je to docela snadný jazyk na naučení. Zhruba deset procent slovní zásoby vychází ze slovanských jazyků, takže vás občas překvapí nějaké obyčejné slovo, které zní podobně – například plațit [placit] znamená zaplaceno. Slovíčko jezero se v rumunštině řekne iezer (slovansky) nebo lac (latinsky). Pár slov z rumunského venkova se promítlo i do našich krajin: například Valašsko a brynza. Rumunština skloňuje i časuje a má pár písmen se zvláštní diakritikou, jejichž výslovnost je dobré se naučit: ș [š], ț [c] a samohlásky ă, â, î znějící jako neurčitý člen v angličtině nebo přehláska ü v němčině. Přídavná jména se píší až za podstatné jméno.

Jazykový průvodce, který mě provázel po celý pobyt

Z vlaku si pamatuji vtipný moment, kdy přišla rodinka s místenkami začínajícími číslem šedesát - șaizeci [šajzeč]. Konec slova čtou občas nezněle, takže se po vagónu rozléhalo akorát Scheiße, Scheiße. Pro představu, jak vypadá rumunská věta, sem dám příklad: Mai umblă lupi sau urși pe aici? (Chodívají sem vlci nebo medvědi?). Nejčastější obraty, které se v Rumunsku hodí na každém rohu:

Dobrý den                     Bună ziua

Jak se máš?                 Ce mai faci?

Prosím vás                   Vă rog

Děkuji                           Mulțumesc

Na shledanou               La revedere

Ano                               Da

Ne                                 Nu

Nevím                           Nu știu

Jdi do háje („pekla”)      Du-te dracu

Čísla: un, doi, trei, patru, cinci, șase, șapte, opt, nouă, zece

Trochu se v tom neshoduji s ostatními, ale anglicky moc lidí v Rumunsku neumí. Pokud říkáme, že my máme czenglish, tak Rumuni mají rumglish podobnou té naší. Také čtou písmeno „r” tvrdě, takže se dá rozumět dobře, i když to od nějaké vzorové angličtiny má daleko. Pokud chcete slyšet, jak zní rumunština, pravděpodobně znáte z populární hudby pár slavných hitů pocházejících z Rumunska, respektive z Moldavska. Nejznámější je Dragostea Din Tei („numa numa iei”) od O-Zone nebo Mr. Saxobeat od Alexandry Stan. Hudba je jediná oblast, v které jsou Rumuni alespoň trochu známí. V ostatních oblastech jako sport, herectví nebo umění se hledají populární osobnosti stěží.

Rumunský lid

Jak vypadá typický Rumun? Řekl bych, že stejně jako já, protože mě místní každý den zastavují a na něco se ptají. Většinou na směr, když něco hledají. Bývají přátelští a rádi zapředou rozhovor. Obzvláště lidé mimo město žijící v menších obcích jsou zlatí a velice nápomocní, i když vzájemný jazyk komunikace se neprotíná. Samozřejmě má rumunský lid i stinnou stránku. Trochu hanlivě musím připustit, že občas mají „o kolečko míň“. Sanitky a policejní vozy zneužívají svého postavení a jezdí neustále „na majácích“. Ať už jedou na oběd nebo mají po šichtě, světla neustále blikají a ostatní účastníci provozu je zdárně ignorují. Modré majáky tedy naprosto ztratily respekt a když už tedy jede ambulance někoho zachraňovat, zůstává viset v koloně a nikdo ji neuhne.

S bezpečností na silnici to o moc lepší není. Řidiči jsou absolutní magoři, kterým nevadí při odbočování naslepo překřížit další tři pruhy. Dopravní infrastruktura je tak volnomyšlenkářsky navržena, že se vám například spojí tři pruhy v jeden bez nějakého upozornění, takže kdo troubí hlasitěji, vyhrává. V Rumunsku je možné odbočovat na červenou vpravo. Zprvu se to nezdá špatný nápad, ale protože řidič kouká přesně opačným směrem, než z kterého vchází chodec na zelenou do vozovky, je to blbost.

Nástupní hrana ve stanici metra Piața Romană je široká maximálně metr a je v oblouku, takže pokud se vám nechce býti potrkán soupravou, je lepší na perónu nestát 

Rumun dokáže říct s naprostou vážností, že během tří měsíců neměl čas odepsat na e-mail. Domluva je s nimi dost zoufalá a vyřešení obyčejného problému trvá týdny a vyžaduje bombardování zprávami znovu a znovu. Nevím, co ti vyučující na univerzitě celý den dělají, že se přes počítač tváří tak zaneprázdnění. Na opětování komunikace čekají všichni a když už se to konečně rozhýbe, odpověď přijde v pátek večer.

Rumuni mi připadají odevzdaní. V Bukurešti je vidět řada problémů, které snižují kvalitu života ve velkoměstě, a společný prapůvod pramení v korupci a nezájmu. Lidem je vše jedno, nesnaží se posunout dopředu a trochu zlepšit své místo, kde žijí. Tady jsem si uvědomil pozitivní aspekt věčně remcajících Čechů na sociálních sítích – i když je ta neustálá kritika otravná, alespoň to nutí ostatní kolem sebe rozvíjet se společně se zvyšujícími se nároky, zlepšovat životní podmínky a vymýšlet služby, které fungují. To je nespíš ten moment, kdy se Čech nesmíří s drátem trčícím z nové fasády domu, protože to je jednak hnusné a zadruhé nevzniká otvor pro usídlení havěti (viz švábi ve většině budov v Bukurešti). Celkově Češi berou za samozřejmost, že se o ně bude stále někdo starat (o zdraví, o finance při podstupování rizika spojeného s podnikáním), ale jinde to tak nefunguje. A je dobré občas vytáhnout paty za hranice a připomenout si, že jsme to stále MY zodpovědní sami za sebe a že té péče máme v české kotlině až kam.

Nejsem rasista, ale tahle sušenka je skvělá

Název země Rumunsko je odvozen od slova Roma (tedy Řím z dávných dob osídlení Římany), nikoliv od romského etnika. Je pravdou, že v Rumunsku je cikánů nejvíce z Evropy, ale stále je to jen etnická menšina, zbytek Rumunů s nimi nemá nic společného. Odpozoroval jsem, že cikáni tu žijí takový ten původní život, kdy chodí v barevných krojích a kradou slepice. U nás se cikáni dost adaptovali na náš velkorysý sociální systém, který z cikánů opravdu udělal Romy. Tedy skupinu ztrácející venkovské tradice a nabývající nových zkušeností, jak přežít ve městě bez stálého příjmu. Takových v Rumunsku moc není, v Bukurešti je jen pár vybydlených panelových domů, kde cikáni žijí v bordelu.

Navštívil jsem bukurešťský Chánov - ulici Ferentari, kde se odpadky hromadí pod okny, okna chybí a obyvatelé hlavního města se oblasti bojí