1.14 Nevšedně všední dny 2 (2. března - 6. března 2020)

Pondělí

Nový týden začínám vynecháním nudné přednášky. Místo ní jdeme se spolubydlícím nakupovat tentokrát do oblíbeného řetězce Lidlu. Lidl je paradoxně hned za budovou, ve které probíhá má lekce ekologie. Posléze dostávám zprávu od přátel, že na docházku napsali mé jméno. Já odvětím, že tam chodím dobrovolně a potvrzenou účast mít nepotřebuji. Nicméně byl jsem jen o pět pater níže před budovou, takže jsem si teoreticky čárku zasloužil.

Po setmění mířím opět na pravidelný volejbal. Dávám hře šanci v naději v lepší výkony než předchozí týden. Zázrak se nekonal, naopak přišli ještě slabomyslnější lidé, kteří se rozhodli hrát rovnou v jeanech. Tudy cesta ke sportu nepovede.

Ptal jsem se rumunského spolužáka, jak je to na rumunské univerzitě se sportovním vyžitím, jelikož jsem si na webových stránkách povšiml existence tělovýchovné jednoty. Ta bohužel zaštiťuje pouze reprezentační úroveň a o volnočasové pohybové aktivity se nestará. Měli bychom být vděční, že drtivá většina vysokých škol v Česku organizuje sportovní aktivity a účelně podporuje využití sportovišť. Protože zametat led curlingovému kamenu v rámci tělesné výchovy by se vám v Rumunsku nepodařilo...

Spolužák mi také sděluje, jak časově nabitý má denní harmonogram. Prozrazuje, že vstává na ranní směnu do práce, poté jde rovnou do školy, která trvá do osmi večer, a zbylou energii vypotí na večerním tréninku basketbalu. Většina studentů pracuje při škole, a to je prý důvod, proč zdejší magisterské studium probíhá až v podvečer.

Po volejbalu jsme nalákáni do hospody v centru. Každé pondělí je zde akce pro žíznivé pijany. V nabídce jsou tři čepovaná piva za cenu jednoho (v přepočtu za 55 Kč). To je skvělé, protože zlatavý mok v bukurešťských zábavních podnicích dokáže být drahý. Většinou dostanete lahváč, o pivo z pípy si musíte zažádat.

Ve městě se schází mnoho popíjejících erasmáků, užíváme si zábavu. Z uzavřených prostor se přesouváme před prosklenou výlohu hospody na ulici, kde to od nás hučí jako v úlu. Když vyprší čas bavení se, je potřeba vzít taxíka a odjet na kolej. Španělé to mají lépe zařízené – ti jezdí posledním metrem do města a prvním ranním na ubytování.

Poznej Francouze na fotce

Úterý

V úterý máme ukázku rumunské kultury v praxi. Místo sezení v lavici půjdeme na prohlídku centra s odborným komentářem. Stejnou trasu už jsem jednou absolvoval, ale lepší, než dřepět ve škole. Do města jedeme autobusem, jízdenky nám obstarala naše profesorka. Daří se jí domluvit rychlou prohlídku koncertní síně, kterou jsem doposud viděl pouze zvenčí. Uvnitř budovy je k vidění zdobený vestibul a skvostný palác, kde se noblesní koncerty odehrávají.

Koncertní síň Athenaeum

Pokračujeme hlavní třídou do středu města a jsme upozorněni na zajímavý paradox. Naproti přes ulici vidíme velký opotřebovaný pavilon. Je to sídlo, v kterém dříve přebývala komunistická strana v čele s diktátorem Ceaușescem, než nechal postavit zcela novou budovu - Parlament. Ceaușescu, jako nevěřící osoba, za doby své vlády nechával ničit kostely a další náboženské statky v Rumunsku. Tím paradoxem je, že sto metrů od tehdejšího sídla levice se na očích nachází kostelík, který přečkal staletí bojů i nepřízeň diktátora.

Na závěr prohlídky města si ukazujeme prohlášenou restauraci, a protože nám pěkně vyhládlo, zkoušíme ji. Očekáváme přepálené ceny, ale naše peněženky potěší pohled na studenské menu výrazně levnější než jiné chody (cca třetinová cena). V Rumunsku mají studenti místních univerzit skutečně oceněníhodná privilegia.

Po pozdním obědě se přesouvám na přednášku. Naše učebna sdílí stejnou budovu společně s počítačovou hernou. Ani nevím, jak tento prostor přesně pojmenovat. Je zde odhadem sto nadupaných počítačů a všechny jsou obsazené. Mladíci se sluchátky na uších jsou usazeni v ergonomických křeslech a zažraně hrají multiplayerové hry. Na chodbě jsou obří televize na paření playstationu a vypadá to tu jako v Houstonu, středisku NASA. Komiku tohoto prostředí dotváří závislý nerd chráněný rouškou, neboť hrát si na počítači doma přes síť je moc mainstream.

Středa

Večer mě čeká laser game, ale částečně se mi kryje s výukou. Doufám, že to dnes učitel nebude protahovat, abych mohl hned vyrazit na střílečku. Hodinu máme v laboratoři a skutečně jsme puštěni dřív. Sraz máme v obchodním centru AFI. Schází se nás dostatek na naplnění kapacity hráčů pro jedno kolo. Hraje celkem 18 lidí rozdělených do dvou týmů. Aréna je zatím největší, v které jsem kdy hrál, i ten maximální počet hráčů se v tmavé místnosti ztratil.

Laser game byla skvělá, jedna hra trvala déle než čtvrt hodiny, v aréně byla různorodá zákoutí včetně monster trucku. Odlišností byl viditelný červený laser vyslaný ze zbraně při zaměřování nepřítele, zvukové efekty „mrtvého” hráče v době, kdy se musel schovat před oživením, nebo ztrhávání bodů za team-kill. Jedna hra na vyřádění a nasbírání zážitků bohatě stačila.

Čtvrtek

V poslední době na koleji stále něco nefunguje. Občas neteče teplá voda, jindy nefunguje internet. Když už se zdá, že vše poběží, jak má, vypadne proud. Naštěstí to jsou celkem drobnosti, které akorát navedou člověka k provádění jiných činností.

V Rumunsku jsem si zvykl, žije se zde normální civilizovaný život. Celá síť metra je pokryta kvalitním mobilním připojením k internetu a nabízené služby ve městě jsou srovnatelné se zbytkem Evropy. Už přehlížím i nedokonalosti východní Evropy stejně jako místní občané.

Pátek

Páteční dopoledne opět opouštím pokoj o něco dříve, neboť nám klepe deratizátor/dezinsekcenátor na dveře. Navštěvuji letecký institut, kde budeme pracovat na projektu, a znova je nám slibována prohlídka simulátorů. Než se vyřídí potřebná dokumentace k oficiálnímu vstupu do institutu, odkládají se výzkumné činnosti na další týden.

Je nádherné počasí na triko, a tudíž se jedu odreagovat metrem na druhý konec města do parku. Našel jsem nějaký náhodný zelený areál na mapě a jsem zvědavý, co mě čeká. Měla by to být rezervace pro ptactvo. Když přicházím k parku, všímám si, že má podezřele pravidelný tvar a je zvláštně ohraničený. Ve skutečnosti se jedná o rozsáhlý reservoár na pitnou vodu, který nechal zbudovat Ceaușescu. S pádem jeho vlády padl i tento projekt a dnes je zde přírodní oblast lemovaná zešikmenou betonovou hrází připomínající ovál dráhové cyklistiky.

Bažiny přírodního parku Văcărești, v pozadí je vidět nová zástavba

Park má rozlohu 190 hektarů (pro představu 190 krát plocha českobudějovického náměstí) a součástí areálu jsou bažiny. Týden před mou návštěvou v parku hořelo a důsledek požáru na flóru je zde patrný. Po prozkoumání parku opět překonávám šikmé betonové těleso a po zastávce v nákupním centru se vracím na pokoj.

Betonová hráz ohraničující park kolem dokola