Rumunsko na vlastní kůži

Ani poslední měsíc pobytu jsem nezahálel. Porval jsem se se zkouškami a každý den podnikl nějakou aktivitu se svými kamarády. Dvakrát jsem byl na bruslení na velké ledové ploše s mantinely v parku. Bruslení bylo super a v centrálním parku bude kluziště pravděpodobně až do doby, než ho vystřídají zatopená jezírka s fontánami. Na okraji Bukurešti jsme narazili na velké ruské kolo, které i přes jeho průměr 60 metrů není odnikud vidět. Je totiž v dolíku u jezera a jak není na očích, moc se o něm neví. Jednou jsme se protočili a hned se přesunuli na horskou dráhu. Je paráda, čím vším se dá vyplnit volný čas. London Eye v Bukurešti Dalšími aktivitami byly návštěvy různých muzeí. V muzeu umění jsem navštívil jak rumunskou, tak evropskou sekci (vstup je první středu měsíce zdarma), dalšími byly muzeum geologie, vojenské muzeum a v leteckém jsem byl rovnou dvakrát. Ještě jsem k tomu přidal muzeum hodin v Ploie șt i, městě necelou hodinu od Bukurešti, ...

Rád bych shrnul základní informace o státu Rumunsko. Je to poloprezidentská republika s komunistickou historií (podobně jako Česko), ale daleko hůře se z těchto krušných dob prokousává. Minimální mezinárodní obchod a následná privatizace položila řadu průmyslových oblastí. Dnes táhne Rumunsko vzhůru hlavně členství v Evropské unii, dokonce je z „dvacet sedmičky“ nejrychleji se rozvíjející zemí, nicméně vše je šito horkou jehlou a vysoká korupce přetrvává. Stát není součástí schengenského prostoru, ačkoli o to usiluje, tak si nezapomeňte cestovní pas a vystupte na Terminálu 1. Dnešní doba nám ukázala, jak je důležité správně rozumět relativním datům, tedy vztahovat čísla k celku, čímž vyjádříme procenta. Proto uvádím údaje o Rumunsku pouze v porovnání s jinými, lépe představitelnými jednotkami. V této jihovýchodní zemi Evropy žije dvojnásobek obyvatel než v ČR a rozlohu má oproti Česku trojnásobnou. Populace Bukurešti je o pár kusů větší než Vídeň nebo Budapešť. Dle ukazatele HDP je rum...

Došlo k němu v lese. Nebyl to Vlk z Wall Street, zvířecí karikatura z Karkulky, vlčák v kleci nebo snad opruzeniny na zapařeném zadku. Opravdu mě konfrontoval vlk a přiblížil se až na deset metrů. Jedna z nejplašších šelem... Ale co tomu předcházelo? ... Říkal jsem si, že si vyzkouším jedno dobrodružství o samotě. V Rumunsku je prakticky každá odlehlejší oblast dobrodružná, protože se vás místní doprava snaží vypéct, co to jde. Chtěl jsem si zopakovat výlet do severní části rumunských Karpat a trochu se tam porozhlédnout po krajině. Posledně jsme tam byli hromadně půjčenými auty z Ia și, projeli jsme městem Piatra Neamț a jeli kaňonem mezi soutěskami k Červenému jezeru. Tenkrát nevyšlo počasí, a tak jsem si chtěl místa prohlédnout znovu a nakouknout více do nitra přírody. Nikým nevázán jsem se tedy vypravil vlakem na cestu. Mlha jako tehdy nebude, ale zase má být chladněji. Pečlivě jsem si sbalil krosnu s jídlem připraveným na dva dny, ...

Horami je Rumunsko oprávněně vyhlášené. Napříč celým státem procházejí Karpaty. Karpaty s nižší nadmořskou výškou místy připomínají například zalesněné Krušné hory, naopak dostanou-li se vrcholky nad 2000 metrů nad moře, odhalí se šedé skály a působí jako Vysoké Tatry. Samozřejmě nejsou tak prolezlé turisty, je to dáno horší přístupností a zachovalou divočinou. Nicméně navštívit rumunské hory je skvělý zážitek v létě i v zimě. Rumunské podnebí má o něco větší teplotní extrémy než střední Evropa, léto je v nížinách téměř subtropické (Bukurešť je na úrovni Chorvatska), zimy jsou chladné. Já jsem těch jednotlivých pohoří v Karpatech bez auta moc nenavštívil, ale alespoň jedno z nejzajímavějších mám prolezlé dostatečně. Mým favoritem je přírodní park Bucegi. Bucegi a přilehlá místa kolem města Sinaiy jsou jedinou turistickou destinací, kam se dá snadno dostat vlakem a ihned vykročit do hor. Železniční trať vede průsmykem mezi horami a spojuje Bukurešť a Brașov, takže se do výchozích stanic...