2.13 Skanzen Bukurešť (leden 2021)

Než jsem se vydal do Bukurešti, snažil jsem se o hlavním městě Rumunska dozvědět více v knižních průvodcích. Tak trochu jsem očekával konejšivá slova o téměř dvou milionové metropoli, která podpoří mé rozhodnutí žít tam necelý půlrok. Ale marně. Každý průvodce prolistovaný v knihkupectví hovořil o Bukurešti negativně. Ačkoliv je běžné v cestovatelském průvodci namazat potenciálnímu kupujícímu „med kolem pusy“ a líčit destinaci co nejkladněji, Bukurešť je výjimkou. Podporu jsem v průvodci nenašel, ale mou motivaci poznat cizí velkoměsto to paradoxně posílilo.

Bukurešť se nachází na jihovýchodě Rumunska a leží v naprosté nížině. Je pátým největším městem Evropské Unie. I přes velký počet obyvatel má hlavní město malou rozlohu, protože většina obyvatel bydlí v panelových domech. Z toho plyne nedostatek zeleně, i když se tu nachází pár rozsáhlých parků. Vysoká hustota zalidnění se též podepsala na zhuštěné dopravě na celém území Bukurešti. Auta jsou všude, čtyřproudové jednosměrky míří do centra jako žíly do srdce, ale to srdce pod náporem „neokysličené krve“ pravidelně kolabuje. Všechny „červené krvinky“ se mísí uprostřed města na náměstí Piața Unirii, z něhož je namísto klidové zóny obrovská okružní křižovatka, z které se auta pomalu sunou po čtyřproudových tepnách pryč do okrajových částí „těla“.

Porovnání velikosti měst v měřítku - vlevo zhuštěná Bukurešť s větší počtem obyvatel, vpravo rozlezlá zelenější Praha

Městská hromadná doprava v Bukurešti není až tak tragická, jak by se dalo předpokládat. Ale má jednu zásadní nevýhodu – chybí integrovaná doprava. Integrace vždy nemusí být krok do pekel, jako si to lidé představují, když se má člověk žijící mimo realitu začlenit do „normální“ společnosti. V Bukurešti chybí to, co například v Praze perfektně funguje – projedete se městem po kolejích, po silnici, přívozem nebo lanovkou na jednu jízdenku. V rumunské metropoli jsou dvě různé společnosti zajišťující hromadnou dopravu. Jedna se stará o metro (Metrorex) a druhá zajišťuje povrchovou dopravu (STB). Vzájemně si v podstatě konkurují, což nevede k nejvyladěnější dopravní obslužnosti, a musíte mít jinou jízdenku na podzemku a na povrchové dopravní prostředky, takže za přestupování mezi různými módy dopravy platíte minimálně dvakrát.

Je to vtipné, když kolem vás projíždí každý den STBák

V Bukurešti vládne ohromná korupce. Za místní korupcí snad musí stát samotný lobbista Tonda Blaník. Město je bohaté, údajně se jeho jmění dá porovnat s Berlínem, ale z městské kasy se všechno buď vypaří, nebo investuje do projektů typu nejvyšší římskokatolická katedrála na světě. Za to si bohužel místní, ačkoliv silně věřící ortodoxní křesťané, nic nekoupí. A nepomůže jim ani to, že se jich většina z nich pokřižuje v tramvaji při průjezdu kolem každého kostela. A že jich tu je… Některé čtvrti mají stále problém s dodávkou teplé vody, funkční topení není samozřejmost, ale příjemné překvapení, a kohoutková voda moc pitná není. Když k tomu přidáme nijak neoslňující zdravotní péči a šváby v mnoha nekvalitně postavených a neudržovaných budovách, bukurešťští obyvatelé moc překypovat optimismem nemohou.

Když vidím lokální polorozpadlé teplárny, ani se nedivím, že nám topení začalo fungovat až v druhé polovině listopadu, kdy venkovní teploty klesly k bodu mrazu; na obrázku je 240 metrů vysoký komín (nejvyšší stavba v Bukurešti)

Rumunům je očividně politické dění ukradené. Při posledních volbách byla volební účast rekordně nízká (pouze 33 % lidí hlasovalo).  Možná je to i tím, že mnoho produktivních obyvatel Bukurešti vykonává dost zbytečnou práci a nevadí jim, že například celý den jen dávají pokyn ke zvednutí závory, aniž by to bylo potřeba. Když si odskočí nebo mají „padla“, závoru nechají nahoře a jdou. Ani míst k relaxaci tu není tolik. Postrádám tu takové základní služby jako jsou bazény pro veřejnost (vstup je možný pouze po předplacení členství v sportovním klubu v řádech tisíců korun) nebo návštěva rozhleden (jako máme možnost ve stověžaté Praze na spousta místech).

Loni jsem zde sdílel fotku rozpadlé budovy před hlavním nádražím; problém byl vyřešen po Rumunsku – dezolátní stav budovy byl překryt pověšením velkoplošné reklamy na telefonního operátora

To byl výčet negativních poznatků, které mám před očima každý den. Jinak je vidět, že se město snaží rozvíjet, i když to ještě bude běh na dlouhou trať. Mladí Rumuni už určitě viděli život v západním světě a snad se brzy začnou o korupční dění na radnici více zajímat a, když to bude potřeba, vyrazí do ulic. Pro inspiraci, jak by město mohlo fungovat lépe, ani není třeba jezdit daleko. Na západě Rumunska jsou města jako Temešvár, Oradea a Kluž naprosto civilizované, moderní a čisté.

Fontány na Piața Unirii představují v teplých měsících krásnou podívanou; fontány jsou umístěné po celé délce bulváru až k Parlamentu tvořící nejdelší řadu synchronizovaných vodotrysků na světě

Historické centrum Bukurešti, neboli Malé Paříže, není tak špatné. Čím více ho navštěvuji, tím více se mi líbí. Když člověk hledá, najde na každém kroku nějakou zajímavou stavbu. Často jsou to vyzdobené kostely obestavěné panelovými věžáky ze všech stran. Dost vás překvapí nalezení kaple uprostřed vnitrobloku. V centru je spousta klubů (v dnešní době uzavřených) a v půlkruhové uličce mezi dvěma činžáky se pokuřují vodní dýmky. Káva na cestu je k dostání na každém rohu. A pokud je člověk muzejní typ, může navštívit nespočet uměleckých exhibicí či Muzeum rumunského venkova s vesnickými domy převezenými ze všech koutů Rumunska.

Mnoho kostelů je zataraseno betonovou zástavbou z dob, kdy diktátor Ceaușescu stavěl město lidem

Bukurešť se pyšní excelentním pokrytím rychlým internetem. 4G připojení je funkční na všech pěti linkách metra a data jsou tu levná. Měsíční SIM karta se 100 GB internetu vyjde na 5 EUR, to je v porovnání s českými daty asi 30x levnější (při přepočtu na jeden gigabyte). V Bukurešti se také můžete cítit bezpečně. Zatímco ve velkoměstech západní Evropy se to lumpy jen hemží a v extrémním případě se můžete setkat i s terorismem, v Rumunsku sotva potkáte kapsáře. Nezažil jsem, ani jsem se nesetkal s někým, kdo by zažil loupež, nebo se obával o své věci. Krade se všude, ale tady se nemusíte bát, je tu pohoda. Možná je to i četným počtem policistů a sekuriťáků na veřejných prostranstvích.

Že Bukurešť pomalu ale jistě postupuje na západ, dokazuje i moderní zástavba na severu města